RISKUJ | MOTIVACE

sobota, prosince 12, 2015

Prvotní úmysl tohoto článku je určitá motivace pro vás, ale zároveň se vám tu svěřím s částí svého životního příběhu (nebo jak to jinak říct), což je takový "bonus" - alespoň se o mě dozvíte zase něco nového. Rozhodla jsem se ho psát proto, že sama jsem nikdy v ničem velkém neriskovala. Jsem hrozný srab. Avšak v jedné zásadní věci jsem se zariskovat rozhodla a vyplatilo se to tak moc, že vás chci motivovat do podobných činů. Uf, snad se chápeme.

Někteří z vás již ví, že jsem měnila školu. Jeden z mých příspěvků je tomu částečně i věnovaný. Pokud si ho chcete přečíst, můžete tady. V tomto článku bych se o tom však chtěla více rozepsat, protože bez toho by to nemělo tu pravou myšlenku. Sice to nebude vyloženě dopodrobna, jelikož je to pro mě poměrně osobní věc, ale dozvíte se toho určitě víc než v článku, na který jsem vás před chvílí směrovala.

Takže to vezmu od začátku. Chodila jsem pět let na školu, na které jsem byla spokojená možná tak první rok, ale stejně to nebylo ono. Důvodů k nespokojenosti tu bylo víc než dost hned od začátku, ale postupem času se stupňovaly, takže všechno bylo čím dál tím horší. O změně školy jsem začala poprvé uvažovat v prváku. Abych to upřesnila, chodila jsem na gympl, na který jsem přecházela ze sedmé třídy. Pokaždé, když jsem si řekla, že by nebylo vůbec od věci přejít, jsem to však po chvíli opět vyškrtla ze svých myšlenek. Proč? Přišlo mi to celé nereálné. Věděla jsem, že bych to nikdy nedokázala uskutečnit, takže mi přišlo zbytečné o tom přemýšlet. To až ve třeťáku jsem se to rozhodla opravdu řešit. Za tu dobu se toho stalo hrozně moc. Já byla o něco silnější a měla jsem pocit, že už nemám ani moc co ztratit, takže jsem šla do onoho velkého risku. Jakmile se začalo všechno hýbat a měnit, naplňovala mě taková nová energie a štěstí, ale zároveň i neskutečný strach. Do přestupu jsem byla člověk, který špatně zapadal do kolektivu, který nesnášel komunikaci s lidmi, nerad poznával nové lidi, který byl tichý, stydlivý a se sebevědomím na bodu mrazu. To byl hlavní důvod k oprávněnému strachu. Nechtěla jsem na tom být stejně jako všude, kde jsem do teď byla. 

Ale víte co? Tahle změna ze mě udělala někoho úplně jiného. Ano, pořád jsem stydlivý typ člověka, ale to je tak jediné, co mi zůstalo a předpokládám, že i zůstane. Hrozně mě baví poznávat nové lidi, bavit se s nimi, smát se a trávit s nimi volný čas. Je pro mě úžasné se každý den s každým pozdravit, s každým se bavit a mít každého ráda, protože to jsem do teď vůbec neznala. Jsem o tolik šťastnější, usměvavější a sebevědomější! A nezměnila jsem se jenom v tomhle. Učím se, chodím do školy včas, chodím na zkoušení, když mě učitel vyvolá, nechodím do školy s odporem (a pokud ano, tak pouze díky ospalosti, haha). Všechno tohle se změnilo. Celkový přístup ke škole i lidem je úplně jiný.

Ten zisk z tohoto risku je obrovský. A proto vám říkám, riskujte! Sice je pravda, že to nemusí pokaždé dopadnout dobře, ale vždy vám to něco do života dá. I já jsem do nové třídy nemusela zapadnout, ale alespoň jsem to zkusila. Pokud bych to neudělala, možná bych si to v budoucnu ohromně vyčítala. Říkala bych si, že jsem mohla střední prožít šťastná místo toho, abych se od začátku do konce trápila. A tak je to u všeho. Pokud to dopadne dobře - budete šťastný, pokud špatně - stejně z toho něco do života získáte. Ať už je to jen poučení, zkušenost nebo spokojenost kvůli tomu, že jste to riskli, že jste se alespoň pokusili něco změnit. Takový typický příklad: pokud se vám někdo líbí, řekněte mu to dřív, než bude pozdě. Řekněte mu to, dokud máte šanci. Třeba vás odmítne, ale alespoň budete vědět, na čem jste a nebudete muset žít v nejistotě. Já sice ztratila nějaké ty roky, ale pro mě je to tak lepší. Je lepší být déle ve škole, ale být šťastná a vzpomínat na střední v dobrém, než vzpomínat na to, jak jsem byla nespokojená a utrápená. A vy, pokud jste nespokojení, rozhodně s tím něco dělejte! Žijeme jenom jednou, takže se vyplatí dělat všechno pro to, aby jsme si to maximálně užili! Vyplatí se riskovat, vyplatí se dělat věci, ze kterých máte strach, vyplatí se bojovat za svůj úspěch a štěstí! 

Děkuji za každé přečtení celého článku. Přečtení článku tohoto typu pro mě znamená hrozně moc. Rozhodně se se mnou podělte v komentářích o jakoukoli podobnou zkušenost nebo vlastně o cokoli s tímto spojené. Moc ráda si to přečtu! Mám vás ráda.

13 KOMENTÁŘŮ

  1. Hezky napsaný článek, určitě s tebou souhlasím, že občas se člověku prostě nechce, ale musí zariskovat! :) Budu Ti držet palce do budoucna ať tvá spokojenost stále roste a roste.
    Dobroty od A

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem nebyla spokojená na základce, měla sjem tam problémy s šikanou apod., takže jsem pak v 5. třídě zkoušela dělat příjimačky na 8letý gympl a vyšlo mi to :)
    Double Infinity by Ella

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že to vyšlo! Já šla na gympl ze 7 třídy také kvůli tomu, že jsem měla na základce docela problémy - vůbec se mi tam nelíbilo. :)

      Vymazat
  3. tak to koukám! perfektní, motivační post! děkuju za něj!

    OdpovědětVymazat
  4. Som rada, že prestup do novej školy sa vydaril a že si v nej šťastná a spokojná. Článok je veľmi dobre spracovaný, prečítala som ho celý a vidím sa v mnohých bodoch. Momentálne už pracujem a vlastne mením zamestnanie, pretože ma daná práca už nenapĺňala a povedala som si, že takto by to nemalo byť, do práce či školy by mal človek chodiť s chuťou a radosťou a nie preto, že musí či nebodaj len pre peniaze v prípade práce. Cítila som, že hrozne potrebujem zmenu a tak som to proste sekla, podala výpoveď a nastupujem na nové miesto, neviem, či to bude lepšie či horšie, neviem čo ma tam čaká, ale beriem to ako skúsenosť, veď zmena je život a keď novú prácu neskúsim, tak nikdy nebudem vedieť, o čo som prišla a nebudem vedieť porovnať jednu firmu s druhou. Trochu sa samozrejme obávam aj ja, ale beriem to tak čo najhoršie sa mi môže stať, treba skúšať treba riskovať bez toho to nejde. Ohľadom chlapov sa akosi stále neviem vnútorne stotožniť s tým, niekomu priamo vyjadriť svoje city, aj keď sa mi páči, tak volím zlatú strednú cestu, snažím sa mu to nejako naznačiť hoci viem, že chlapi chápu viac priamu reč. Takže uvidíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný, dlouhý komentář!
      A naprosto s tebou se vším, co jsi napsala, souhlasím. Je pravda, že člověk by neměl do školy či práce chodit s odporem. :) A hlavně ti přeju, aby jsi byla v novém zaměstnání spokojená a šťastná a aby to celé bylo podle tvých představ. ♥

      Vymazat
  5. Skvěle napsaný článek :) To je super, že jsi se tak rozhodla a nezůstala tam, když jsi byla nespokojená. Myslím, že člověk, když je nespokojenej a něco chce změnit, tak to vždycky jde. Já jsem se v tomhle zase setkala v pracovním prostředí, že jsem chodila na brigádu, kde jsem časem zjišťovala, že tam chodím jen kvůli těm penězům, protože jinak tam byli lidi a prostředí dost nepříjemný a pak už vždycky když jsem tam musela jít, tak se mi vůbec nechtělo a tak jsem si řekla, že radši oželím ty peníze a skončila jsem tam. Našla jsem si mnohem lepší brigádu, se skvělým kolektivem, mnohem líp placenou a jsem ráda, že jsem se té změny nebála a šla do něčeho jiného. Člověk by měl dělat tak, aby mu to vyhovovalo a byl spokojenej, protože ten život tak strašně rychle letí a je škoda, marnit někde, něčím s někým čas, když už předem víme, že jsme z toho nešŤastní a nebaví nás to tak :). Tak to zase můj názor

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Tvoje rozhodnutí bylo rozhodně správné a je jednom dobře, že jsi se to rozhodla změnit! Takhle to má přesně být! :) Jinak s tvým názorem souhlasím, se vším máš pravdu. :)

      Vymazat
  6. souhlasím s tebou, taky jsem párkrát riskovala a udělala velkou životní změnu a vždy to bylo nakonec k lepšímu. I když někdy se člověk musí hodně nutit, aby vyjel ze zajetých kolejí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, to máš pravdu. Někdy je vážně těžké se donutit něco změnit. :) Ale když už se k tomu člověk dokope, je většinou mnohem šťastnější. :)

      Vymazat
  7. Já mám velmi podobnou zkušenost. Já zase byla nešťastná v prváku na střední, první pololetí, chtěla jsem přejít. Pak se to uklidnilo a já byla více méně spokojená. Jenže přišly zdravotní problémy a já školu změnit musela. Sice jsem podruhý v prváku, ale nejsem jediná a jsem spokojená a šťastná. Takového motivační články mám hrozně ráda. Říkala jsem si, že nikde moc nejsou. Když jsou dobré, je to takový malý zázrak. Tak jsem si řekla, že se do toho pustím, i když jsem vlastně pořádně ani nezačala.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!

PRAVIDELNÍ ČTENÁŘI

NAPIŠ MI

Název

E-mail *

Vzkaz *

FACEBOOK

Subscribe